Pochod má trasu Proskovice - Stará Ves nad Ondřejnicí - Jistebník a jeho středobodem je Náves Jistebnických zpěváčků se sousoším sbormistra a sboru.
Odkud a kdy se vychází?
- 9.30 hod. z Proskovic - cyklistickou stezkou a dál směr louky k Ondřejnici a Lubině. Přes Košatku, oderský most, dál směr jistebnické rybníky a jistebnická škola (6 km)
- 9.30 hod. ze Staré Vsi n. O. - po cestě směrem na Košatku, jistebnické rybníky a jistebnickou školu (5 km)
- 10.15 hod. z Jistebníku - po setkání s příchozími směr Polanka, Proskovice, louky u Ondřejnice a Lubiny, směr Košatka a Jistebník (15 km)
…a bude se i zpívat. Kdo projde celý úsek 15 km, bude oceněn sladkou odměnou.
Zastávky na možné občerstvení: restaurace Oáza v Jistebníku, restaurace U Psoty v Proskovicích, restaurace Odra v Košatce
Dnes, kdy české dětské pěvecké sbory slaví úspěchy doma a v zahraničí nás reprezentují na soutěžích a festivalech, nelze zapomínat na to, že současné renesance dětského sborově pěveckého umění by nebylo bez historického odkazu Jistebnických zpěváčků. Pro ně začali skladatelé psát původní repertoár, zatímco předtím existovaly skladby jen pro ženské a mužské sbory, sbor během devíti let zpíval také v Ostravě, Brně, Praze (i na Hradě), ve Vídni, natočil film melodie Beskyd aj.
Jistebnické zpěváčky (1. 9. 1929 - 6. 10. 1938) založil a řídil František Lýsek. V knize "Život s dětským zpěvem" o tom sám sbormistr píše (kráceno):
Jistebničtí zpěváčci
Jistebnickým ve svých pamětech věnuji nejvřelejší vzpomínky ... Nebylo nad jistebnické, trpělivé, učenlivé a obětavé děti. (...) Jistebník. Nastoupil jsem místo 1. září 1929. Budovalo se tu vše od základu. Škola, společenský život, česká menšina, odbor Matice Opavské, Sokol. A nyní přibyl - dětský pěvecký sbor. Dostal jsem zpěv v 1. a 2. třídě, jinde ani nebyl. Učil jsem v hospůdce U Matějů, venkovský sál. Tam jsme poprvé zpívali. Tam nad Vltavou a lašskou Zelení hájové. Cožpak jsem si kdy myslel, že já budu dirigentem, sbormistrem?…To byly všechno i v Ostravě účely školské. Zpěv se probouzel v dítěti v údobí, kdy jeho mozková kůra je nejplastičtější, kdy nejvíce přijímá podněty a pro genezi čili výchovu charakteru člověka je nejcennější.
Děti docházely do školy ze dvanácti okolních obcí
Z největší části jezdívaly vlakem k Polance a ke Studénce, ale v obou případech čekávaly na vlak od třinácti do patnácti hodin. Rozhodl jsem se, že jednou do týdne je budu učit sborově zpívat. Ředitel školy souhlasil. Tak byl dán základ Jistebnickým zpěváčkům. Když však přišly pěvecké úspěchy a obce, odkud děti dojížděly, se dožadovaly koncertu sboru, začaly první srážky.
(...) V práci se sborem, tak nepopulární, tak osamocené, bylo sebezapření.( ...) Sysifovská práce: ve třetí a čtvrté třídě není vůbec zpěv, ani hodina. Všechny okolní národy ho mají ve všech třídách národní školy, jen národ Smetanův ne. Ale děti se vrátily po prázdninách a s nimi přišly do sboru i děti z okolí, chtěly zpívat s nimi. Sbor sílí, úspěch roste. Zájezdy do okolních vesnic. Ve sboru dospělých obstarávali všední záležitosti zpěváci sami, svou práci obhajovali také sami. Starost sbormistra byla jediná: dokonale vést sbor. Ale zde, u dětí? Všechno do nejmenších podrobností, od dopisu o provedení zájezdu po dokončení veřejného vystoupení, to je záležitost a starost jen sbormistrova ... O korespondenci, jež se rozrostla, riziku práce, odpovědnosti umělecké jak na veřejných koncertech, tak v rozhlase, nikdo o ní neví Zájezdy prý porušují zřetel k harmonické výchově! Ale umění se musí vidět a slyšet, v tom je přece jeho poslání.
Moji Jistebničtí zpěváčci byli prvním vícehlasým dětským sborem
Rozhlasové pořady měly průkopnický ohlas. Po četných sporech a srážkách a přímé obžalobě na ministerstvu, že děti o pěveckých zkouškách zavírám ve škole, jsem byl předvolán přímo k dr. Müllerovi, který mi oznámil, že naše škola dostane dekret, jímž sbor bude potvrzen jako zájmový pěvecký kroužek od roku 1933. Neboť přes protesty učitelů, avšak po poctivém prozkoumání dané situace, sbor je vzorový, vykonal více, než mohl vykonat nějaký příkaz ministerstva. Vždyť na 329 učitelů po poslechu Jistebnických v rozhlase ohlásilo, že si podobný dětský sbor sestaví také. Měli jsme pak v Jistebníku radost."