 |  |
| Vlastivědný časopis obyvatel horní Odry | |
| Vydává Společnost přátel Poodří ve spolupráci se Základní organizací Českého svazu ochránců přírody v Odrách a Jeseníku nad Odrou, Správou chráněné krajinné oblasti Poodří a Svazkem obcí Region Poodří. | |
Holandští malíři 17. století objevili jako motiv krajinu. Nebyli první, ale až od jejich časů byla uznána za samostatný a plnohodnotný umělecký motiv. Po starých nizozemských mistrech už zůstala krajina v evropském malířství natrvalo. Vzpomeňme na romantické krajináře, kterým učarovaly hluboké lesy, hory, divoké bystřiny, osamělá zákoutí, skaliska, chvíle bouří i noční výjevy. Angličtí malíři zase zobrazovali poklidný a spořádaný venkov s mohutnými stromy, pasoucími se stády, bohatými usedlostmi; francouzští barbizonští umělci našli zalíbení v tichých lesích, s krvavými západy slunce za soumraku, zobrazovali rolníky při polních pracích. Podobnou uměleckou kolonií byli malíři v německém Worpswede. Ti nacházeli motivy v tamější odlehlé krajině zádumčivých vřesovišť s rybářskými osadami a samotami, dlouhými vodními kanály a mokřinami. A pak, kdo jiný – impresionisté, milovníci hry světla, okamžité nálady.
U nás nelze nevzpomenout na krajinářskou školu na přelomu 19. a 20. století s J. Mařákem, A. Slavíčkem, A. Chittussim, F. Kavánem a dalšími, kteří byli jimi více či méně ovlivněni.
V jejich době se už ke slovu hlásila stále více fotografie. Vystoupila z ateliérů a přes černobílé skleněné desky doputovala po více než 150 letech až k dnešním digitálním čipům. Možnosti se nevídaně rozšířily o zachycení okamžiku, pohledu do mikrosvěta, počítačové software umožnují libovolnou úpravu fotek… Fotografický aparát je dnes všední věcí. Většina z nás fotografuje pro sebe, zachycuje vzpomínky nebo jej používá k dokumentaci pro služební účely. Dávní krajináři však zůstali, malíře-krajináře nahradili v zachycování světa krajináři-fotografové.
Potkávám je tu a tam i v Poodří, vstávají za úsvitu, čekají ve skrytu nebo brouzdají krajinou a čekají na to správné světlo. Zaslouží si naše poděkování – nabízejí pohledy, které neznáme, které nám unikají, zmnožují krásu světa a nabízejí ji ostatním. Objevují to, co je pro oči malebné, vlastně fotogenické… Radost z dívání.
Radim Jarošek
Jan Bainar je mladý fotograf ze Studénky zaměřující se na krajinu CHKO Poodří, kterou zná již od útlého věku a ke které má nejen vzdáleností ale i srdcem velmi blízko.
Více o něm a jeho tvorbě naleznete na webových stránkách www.janbainarphotography.cz.
Fotografování jsem naplno propadl v roce 2006. Mou hlavní oblíbenou činností je fotografování přírody Poodří, Oderských vrchů, doplněné krajinářskou tvorbou tohoto regionu.
Mé fotografie můžete najít v časopise Myslivost a stal jsem se také přispěvatelem POODŘÍ.
Občas se účastním fotografických soutěží – získal jsem např. 2. místo ve fotosoutěži časopisu Naše příroda 2010. Pořádám taktéž výstavy, ať již autorské nebo společně se členy Fotoklubu Odry.
Více o mně – a samozřejmě mé fotografie – naleznete na www.mgnaturephoto.com nebo též na www.fotoklubodry.cz.
Narodil jsem se v roce 1941 v Kelči na Valašsku. Fotografuji od svých 15 let a od té doby jsem se zabýval různými náměty, převážnou část své tvorby jsem věnoval Poodří. Od roku 1967 jsem začal publikovat snímky v různých novinách a časopisech. Do dnešní doby mám uveřejněno na 3000 snímků. Převážná část je z Poodří, z krásné přírody v okolí Ostravy.
Za dobu své činnosti jsem realizoval na dvě desítky výstav, převážně z přírody kolem řeky Odry a rybníků. V prosinci 2011 jsem oslavil 70. výročí narozenin výstavou fotografií v ostravském Chagallu.
Poodří se v poslední době stalo jediným mým fotografickým objektem.
Dovolte, abych Vám představil několik fotografií zejména fauny Poodří. Studuji ochranu přírody na Přírodovědecké fakultě University Palackého. Zabývám se zejména zoologií, nejintenzivněji potom ornitologií. Do Poodří se za ptáky a fotografováním vydávám především na rybniční soustavy a do lužních lesů. Mé fotografie lze občas vidět v informačních letácích chráněných území nebo např. v odborných publikacích.
Příroda je (a jistě nejen pro mne) životadárným relaxem... proč se tedy nepokusit její krásy a neopakovatelné momenty zachytit a podělit se s nimi. O fotografování se pokouším od mládí, ale před několika lety mi natolik učarovali naši drahokamové – ledňáčci říční – že bylo rozhodnuto. Pořídila jsem kvůli nim digitální fotovýbavu umožňující focení wildlife, jemuž se na toulkách Poodřím nyní věnuji nejvíce.
Kromě webové prezentace se s mými fotografiemi můžete setkat v publikacích neziskových organizací nebo na společných výstavách s přáteli. Velmi mne potěšil výběr snímků do prestižní celostátní výstavy Czech Bird Photo 2010.
V posledních letech nechávám za sebe hovořit mnohem častěji obrázky než slova – a budete-li chtít, přijměte mé pozvání…
Nestor krajinářské fotografie v Poodří a fotograf pralesů.
Řeky, a Odru zvlášť, začal systematicky fotografovat od počátku 60. let 20. století a Odře zůstal už věrný. Ke stému výročí jeho narození v r. 2007 vyšla v POODŘÍ speciální příloha z níž volně přebíráme: "… Fotografuje v cyklech od zimy do zimy. K linhovce 9 x 12 v roce 1976 přidává kinofilm, zrcadlovku PETRI, do které vkládá inverzní barevný kinofilm, na který ne zcela přechází na konci 70. let. Cyklus trvá po dobu dvaceti let. Fotografuje řeku a vše s ní související. Po všechna roční období. … Po zásluze je uveden ve švýcarské reprezentativní encyklopedii ke 150. výročí fotografie. Podílel se na vzniku barrandovského filmu Naše pralesy oceněného na EXPO 58 v Bruselu zlatou medailí. Je autorem na 15 000 černobílých negativů a několika tisíců barevných diapozitivů. …"
Ostatně nahlédněte do přílohy sami, fotografie jsou pouze v náhledové kvalitě pro počítač.
Proč fotografuji přírodu? Snad je to podnět z dětství, kdy rodiče s námi dětmi vyráželi na výlety. Ať jsme bydleli v podhůří Beskyd či Oderských vrchů, vždy to byl kousek do lesů. V temném sklepě jsme pak se starším bratrem odhalovali tajemství fotografie.
Do fotografických technik jsem začal více pronikat až v Příboře při vstupu do místního fotoklubu, jehož jsem se stal po deseti letech předsedou.
Bydlím od r. 1956 v Příboře, a proto není divu, že jedním z důležitých témat je pro mě město a jeho okolí. Byl jsem iniciátorem "Příborských setkání" – pravidelných setkání moravských fotografů a napomohl jsem vzniku fotografické galerie v Příboře.
Přírodní motivy – nejčastěji hory, ale v posledních letech více i okolí Příbora, a to na kole i pěšky – jsou ale v mém hledáčku nejčastěji.
Více již nabízí má galerie.
Je mi 31 let a pocházím z východního Slovenska. V České republice žiju od roku 2007. Nikdy jsem se o fotografování nezajímal – až do podzimu roku 2012, kdy jsem na častých procházkách se svými malými dětmi a běžným kompaktním fotoaparátem v kapse pocítil ty správné „vibrace“, když se mi povedlo udělat pár zajímavých snímků. Počátek roku 2013 byl ve znamění mého fotografického šílenství, kde jsem si pořídil zrcadlovku NIKON D90 a po nocích jsem studoval množství knih o kompozici, expozici a focení vůbec. Při svých toulkách Moravskoslezským krajem a také díky jednomu mému známému, též fotografovi, jsem narazil i na taková krásná místa jako jsou okolí rybníka Kotvice nebo lesy Polanské nivy. Hned jsem si zamiloval a často se tam vracím… Nabízí nespočetné množství fotografických inspirací a svou nádherou mají blahodárný vliv na vnitřní duševní klid člověka. Doufám, že Vás moje snímky potěší a přiblíží Vám krásu stvoření ztělesněnou právě na takovém místě, jakým je CHKO Poodří.
Více lze nalézt na:
www.photoserver.eu
www.ephoto.sk
www.fotoradce.cz
Fotoaparát je můj věrný kamarád snad odjakživa. Nejraději fotím architekturu a přírodu. A z přírody jsem si jednoznačně nejvíc oblíbil pooderskou krajinu, kterou jsem pro sebe objevil někdy před deseti lety. V Poodří se často a rád vracím na stejná místa, jež jsem si zamiloval, a to v různém ročním období a za rozličných světelných podmínek. Je až neuvěřitelné, jak se zdejší krajina na stejném místě dokáže naprosto proměnit od jarního probuzení, prosluněného léta, mlhavého nostalgického podzimu až po zimní rozbřesk…
