Vlastivědný časopis obyvatel horní Odry
Vydává Společnost přátel Poodří ve spolupráci se Základní organizací Českého svazu ochránců přírody v Odrách a Jeseníku nad Odrou, Správou chráněné krajinné oblasti Poodří a Svazkem obcí Region Poodří.

Obsah č. 2/2011


Město Libavá (Stadt Liebau).
Historie farního kostela Povýšení sv. Kříže a drobných církevních objektů

Jana Krejčová

Na více než 30 stranách najdou čtenáři zevrubné informace o libavském kostele, tamější farnosti, varhanářích, kteří zde působili, součástí je přehled zvonů, nechybí kapitolka o faře, hřbitově, drobných sakrálních stavbách, pomnících a dalších památkách v Městě Libavé. Součástí příspěvku je rovněž přehled všech dohledaných duchovních správců.


Putování za studánkami v okolí Vítovky

Jiří Kucharz

Studánky u Kolonky a Vítovky

Petr Lelek

K tématu studánek se v POODŘÍ vracíme opakovaně, tentokrát zamíříme na Odersko a v příspěvku najdou čtenáři hned tři – Kateřininu (viz foto), Lasičkovou a Velikonoční.

Studánkám je věnován i další příspěvek "Putování za studánkami v okolí Vítovky" Jiřího Kucharze, který popisuje jednu z vycházkových "studánkových" tras. Jedno ze zastavení je i u tzv. Mořského oka nedaleko Heřmanic nad Odrou (viz foto).


Kateřinina studánka.    Mořské oko.

České ochotnické divadlo v Butovicích (2. část)

Stanislav Macek

Druhou a závěrečnou částí pokračuje příspěvek o českých ochotnících v Butovicích. Autor podrobně popisuje – dle písemných pramenů i výpovědí pamětníků – činnost ochotnických spolků a sdružení, nechybí řada fotografií.


Fotografie zachycuje divadelní soubor dramatického odboru Závodního klubu Vagonky – Suchovo-Kobylin, hra Svatba Krečinského z r. 1954.

Se Štěpánem Neuwirthem o sobě, přírodě a svědomí

Boleslav Navrátil

Motto: Příroda bez člověka může existovat, člověk bez přírody nikoliv

Osobnost Štěpána Neuwirtha zasahuje do mnoha oblastí: je především spisovatel, který zatím vydal třináct knížek většinou o přírodě, velkou část života se živil jako novinář, je zanícený ekolog, myslivec a především muž věrný své celoživotní lásce – krajině Poodří. Sám sebe charakterizuje takto: "Jsem na Ostravsku poslední žijící spisovatel se vztahem k přírodě."

Nedávná souhrnná výstava jeho celoživotního díla s názvem Svědomí země a národa budila úžas, co všechno dosud stihl udělat a vytvořit. Ale skromně říká: "Proč bych mluvil o sobě, budu-li mluvit o svém vztahu k přírodě, o mých obavách a smutku, vyjde to nastejno," tvrdí.

Přesto není spokojen, když vidí, jakým způsobem se lidé k přírodě chovají. Pokaždé, když v Poodří ukrojí kus přírody dům, cesta nebo nějaká další zbytečná stavba, je to jako by odkrajovali kus jeho vlastního těla. "Krajinu Poodří mám rád," zdůrazňuje, "protože je živá, jsou tam rybníky, Odra, Ondřejnice, Lubina, Polančice a další. A co všechno tam je! Sněženky, bledule, prvosenky vyšší, sasanky hájní a spousta a spousta dalších. Jsou tam jasany, jilmy, habry, duby, buky – ty poslední spolu s jilmy se vytrácejí."

Od roku 1990 došlo k hrubým zásahům do krajiny Poodří, která se neustále zmenšuje; byla tady miliony let a teď se vše mění. Mění se také výrazně osádka ryb, dnes už zde nenajdeme ježdíka, vytrácí se okoun, je málo podouství i parem. Zanáší se dna vodních toků, vody je stále méně (nikomu to zatím nevadí), do toho navíc vtrhl živel kormoránů, který ničí rybí osádky. "Ještě před několika lety o kormoránech nikdo nevěděl, teď jich přilétají tisíce a decimují stavy ryb v řece Odře i v jejích přítocích a zejména v rybnících," stěžuje si Neuwirth. Objevily se také vydry, od Studénky, přes Jistebník až po Polanku jich dnes žije asi deset párů. Dalšími konzumenty ryb jsou morčáci, volavky bílé i popelavé. Zvyšuje se tak chudobnost těch toků.

Jsou zde i další nepůvodní druhy, například psík mývalovitý. V lokalitě byli celou zimu dva orli, čímž se snížily stavy zajíců a srnčí zvěře. Když k tomu připočteme krkavce, pochopy, jestřáby, lišky, jezevce, toulavé psy a kočky, není se proč divit, že mizí bažanti, koroptve – a také ti zajíci. Králík divoký nezůstal ani jediný. Škodlivý je také obrovský pohyb lidí v přírodě. A tak na zbytky přírody je děsivý. "Nedokážu odhadnout, jak to všechno skončí, ale každopádně na to člověk doplatí," míní Štěpán Neuwirth. Pak ještě připomíná, jak škodlivé jsou masivní nájezdy pytláků. Už nejde jen o to, že si někdo načerno chytí kapry, ale loví se ve velkém, ti lidé jsou tak drzí, že devastují sádky v zakomorovaných vanách, kde jsou kapři připraveni k prodeji. Vykrádají je. Přírodu ničí také motorové terénní čtyřkolky, motocykly, kola. Jezdí si bez ohledu na lokality se vzácnou florou. Jsou jich tisíce.

Neuwirth vždycky zdůrazňuje, že ekosystémy jsou velmi křehké a bezohledné zásahy člověka tuto rovnováhu porušují. Proto je šokován tím (a píše o tom v různých článcích), jak do vysokých funkcí spojených s přírodou nastupují úplní diletanti a lidé bez skrupulí a zábran. Ti nadělají přírodě největší škody.

S pocitem trpkosti tvrdí, že již žádnou knihu o přírodě nenapíše. Ale jde nejspíš jen o okamžité vyjádření stavu roztrpčené mysli, pravda to asi nebude, jeho svědomí mu prostě nedá. (To se také potvrdilo, když v nedávné době dokončil knihu Stárnutí řeky.) Připomeňme si část jeho díla: pro děti napsal knihu Srna z Olšového mlází, dále soubor mysliveckých povídek Smrt číhá v tůni, Paseku živých jelenů, Vyznání krajině, Toulky nejen s kulovnicí, Povídky od loveckého krbu či Lovci v krajině divokých sviní. Jedna z posledních knih se jmenuje Pohádky s vůní luk a lesů pro děti od pěti do deseti let. Napsal i knihy s jiným zaměřením – například Tep nemocnice z nemocničního prostředí, za kterou získal cenu E. E. Kische. Jako pilný novinář napsal také stovky článků, statí a fejetonů pro dospělé i pro děti – většinou také o přírodě.

Když vše o Štěpánu Neuwirthovi shrneme a zúžíme na oblast, ve které žije a která pro něho znamená spolu s rodinou vše, je to dobrým duchem nádherné krajiny Poodří.


Štěpán Neuwirth

Vyznání krajině

Štěpán Neuwirth

Vyznání Elišky Krejčíčkové o životě v hudebním Lašsku

Květuše Lepilová

O Festivalu Poodří Františka Lýska jsem v POODŘÍ psali již vícekrát. Není tomu jinak i letos a navíc přidáváme medailon o Mgr. Elišce Krejčíčkové ve formě rozhovoru, který s ní vedla doc. Květuše Lepilová.

Z jeho úvodu vyjímáme:

"Ve Staré Bělé na ulici Proskovická žije se svou rodinou Mgr. Eliška Krejčíčková. Poznala jsem ji v létě roku 1984 na zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Tam její Lašský soubor písmí a tanců Ondřejnica natáčel pro ostravský rozhlas v režii dr. Jaromíra Gelnara repertoár lašských písní, zapsaných Františkem Lýskem a archivovaných v Etnografickém muzeu v Brně (obětavě jej tam opisovala členka souboru Marie Matějová). S populární Ondřejnicí se setkávám často na festivalech a koncertech. Nepřestaly jsme si s Mgr. Krejčíčkovou, zakladatelkou a uměleckou vedoucí Ondřejnice v úctě vykat, ale já už ji mám dnes v představě spíše jako paní Elišku, ředitelku Festivalu Poodří Františka Lýska. Navštívila jsem ji před zahájením 8. ročníku festivalu 2011 v rodišti sbormistra Lýska v Ostravě-Proskovicích. Abych jí přitom popřála: 4. května 2011 se totiž dožívá významného životního výročí."


Mgr. Eliška Krejčíčková

Restaurování památek v Albrechtičkách

Jakub Gajda, Radim Jarošek

Albrechtičky patří k těm obcím, které se systematicky zabývají ochranou kulturních památek. Posledními, které prodělaly „restaurační kúru“, byly náhrobek Ferdinanda Vettera von Lilien a Mariánský sloup.

Příspěvek obsahuje popis obou památek a proces restaurování, které provedl Mgr. Jakub Gajda, Ph. D. v r. 2010 a 2011.


Mariánský sloup.    Náhrobky Vetterů u kostela sv. Mikuláše v Albrechtičkách.

Působení obnovené Jednoty bratrské v Estonsku a Lotyšsku

Daniel Říčan

Muzeum v Odrách

Zdeněk Orlita

Dřevořez u nádraží v Odrách

Radim Jarošek, Petr Lelek

Můstek přes náhon v Proskovicích

Karel Sýkora

Za čistou řeku

Zdeněk Dvorský

Počasí

Ladislav Rošlapil

Region Poodří

Oldřich Usvald

Pomozte nám hledat studánky v Poodří

Petr Dobeš

Titulní strana čísla 2/2011