Motto: Příroda bez člověka může existovat, člověk bez přírody nikoliv
Osobnost Štěpána Neuwirtha zasahuje do mnoha oblastí: je především spisovatel, který zatím vydal třináct knížek většinou o přírodě, velkou část života se živil jako novinář, je zanícený ekolog, myslivec a především muž věrný své celoživotní lásce – krajině Poodří. Sám sebe charakterizuje takto: "Jsem na Ostravsku poslední žijící spisovatel se vztahem k přírodě."
Nedávná souhrnná výstava jeho celoživotního díla s názvem Svědomí země a národa budila úžas, co všechno dosud stihl udělat a vytvořit. Ale skromně říká: "Proč bych mluvil o sobě, budu-li mluvit o svém vztahu k přírodě, o mých obavách a smutku, vyjde to nastejno," tvrdí.
Přesto není spokojen, když vidí, jakým způsobem se lidé k přírodě chovají. Pokaždé, když v Poodří ukrojí kus přírody dům, cesta nebo nějaká další zbytečná stavba, je to jako by odkrajovali kus jeho vlastního těla. "Krajinu Poodří mám rád," zdůrazňuje, "protože je živá, jsou tam rybníky, Odra, Ondřejnice, Lubina, Polančice a další. A co všechno tam je! Sněženky, bledule, prvosenky vyšší, sasanky hájní a spousta a spousta dalších. Jsou tam jasany, jilmy, habry, duby, buky – ty poslední spolu s jilmy se vytrácejí."
Od roku 1990 došlo k hrubým zásahům do krajiny Poodří, která se neustále zmenšuje; byla tady miliony let a teď se vše mění. Mění se také výrazně osádka ryb, dnes už zde nenajdeme ježdíka, vytrácí se okoun, je málo podouství i parem. Zanáší se dna vodních toků, vody je stále méně (nikomu to zatím nevadí), do toho navíc vtrhl živel kormoránů, který ničí rybí osádky. "Ještě před několika lety o kormoránech nikdo nevěděl, teď jich přilétají tisíce a decimují stavy ryb v řece Odře i v jejích přítocích a zejména v rybnících," stěžuje si Neuwirth. Objevily se také vydry, od Studénky, přes Jistebník až po Polanku jich dnes žije asi deset párů. Dalšími konzumenty ryb jsou morčáci, volavky bílé i popelavé. Zvyšuje se tak chudobnost těch toků.
Jsou zde i další nepůvodní druhy, například psík mývalovitý. V lokalitě byli celou zimu dva orli, čímž se snížily stavy zajíců a srnčí zvěře. Když k tomu připočteme krkavce, pochopy, jestřáby, lišky, jezevce, toulavé psy a kočky, není se proč divit, že mizí bažanti, koroptve – a také ti zajíci. Králík divoký nezůstal ani jediný. Škodlivý je také obrovský pohyb lidí v přírodě. A tak na zbytky přírody je děsivý. "Nedokážu odhadnout, jak to všechno skončí, ale každopádně na to člověk doplatí," míní Štěpán Neuwirth. Pak ještě připomíná, jak škodlivé jsou masivní nájezdy pytláků. Už nejde jen o to, že si někdo načerno chytí kapry, ale loví se ve velkém, ti lidé jsou tak drzí, že devastují sádky v zakomorovaných vanách, kde jsou kapři připraveni k prodeji. Vykrádají je. Přírodu ničí také motorové terénní čtyřkolky, motocykly, kola. Jezdí si bez ohledu na lokality se vzácnou florou. Jsou jich tisíce.
Neuwirth vždycky zdůrazňuje, že ekosystémy jsou velmi křehké a bezohledné zásahy člověka tuto rovnováhu porušují. Proto je šokován tím (a píše o tom v různých článcích), jak do vysokých funkcí spojených s přírodou nastupují úplní diletanti a lidé bez skrupulí a zábran. Ti nadělají přírodě největší škody.
S pocitem trpkosti tvrdí, že již žádnou knihu o přírodě nenapíše. Ale jde nejspíš jen o okamžité vyjádření stavu roztrpčené mysli, pravda to asi nebude, jeho svědomí mu prostě nedá. (To se také potvrdilo, když v nedávné době dokončil knihu Stárnutí řeky.) Připomeňme si část jeho díla: pro děti napsal knihu Srna z Olšového mlází, dále soubor mysliveckých povídek Smrt číhá v tůni, Paseku živých jelenů, Vyznání krajině, Toulky nejen s kulovnicí, Povídky od loveckého krbu či Lovci v krajině divokých sviní. Jedna z posledních knih se jmenuje Pohádky s vůní luk a lesů pro děti od pěti do deseti let. Napsal i knihy s jiným zaměřením – například Tep nemocnice z nemocničního prostředí, za kterou získal cenu E. E. Kische. Jako pilný novinář napsal také stovky článků, statí a fejetonů pro dospělé i pro děti – většinou také o přírodě.
Když vše o Štěpánu Neuwirthovi shrneme a zúžíme na oblast, ve které žije a která pro něho znamená spolu s rodinou vše, je to dobrým duchem nádherné krajiny Poodří.
