Obsah č. 3/2010

Hluboké, lesnaté a téměř neobydlené údolí Odry nad Klokočůvkem patří k nejmalebnějším místům na celé řece. Za Skálou P. Marie údolí temní, zužuje se a stává se divočejším... Přirozenou vstupní bránu do něj vytvářejí strmé svahy vrchů Stráž a Čížavjica. Zvláště výrazně se nad řekou vypíná levobřežní skalnatý svah Čížavjici naproti Spálovského mlýna - samotnou dominantní skálu na něm pojmenovali děti z letních táborů Orlí hnízdo, Orlí skála či Orlík.

V roce 2008 bylo v České republice v rámci projektu Grantové agentury České republiky "Sestavení standardní dubové chronologie subfosilních kmenů pro datování prehistorických dřev" zahájeno systematické mapování a odběr vzorků ze subfosilních kmenů.

Subfosilní dřevo je nezkamenělé dřevo, které bylo uloženo po stovky až tisíce let v řekách, bažinách nebo morénových sedimentech.

V roce 2009 byly subfosilní dubové kmeny nalezeny také v řečišti Odry v blízkosti obcí Stará Bělá, Polanka nad Odrou a Petřvaldík. Z těchto kmenů byly odebrány referenční vzorky, které byly podrobeny dendrochronologickému a radiokarbonovému datování. Z lokality Stará Bělá byly datovány dva vzorky do období od roku 671 do roku 406 př. n. l. Na lokalitě Polanka nad Odrou byl datován jeden vzorek do období od roku 1508 do roku 1125 př. n. l.

U Jakubčovic n. O. rostou lilie zlatohlávky v listnatém lese porůstajícím svah na východ od tamějšího kamenolomu v okolí lesní cesty vedoucí od Heřmanic u Oder lesnatým úbočím kopce Chrastavce nad Jakubčovicemi n. O. a Loučkami až do Vítovky. Při návštěvě této lokality 21. 6. 2009 zde kvetlo několik stovek lilií. Několik desítek lilií roste nad cestou, ale stěžejní výskyt je pod ní. Kromě kvetoucích lilií rostou v podrostu stovky semenáčků různého věku a vzrůstu.

   

O projektu na záchranu rybských tisů jsme přinesli úvodní příspěvek od Oldřicha Sobka v POODŘÍ 1/2004. K tématu se dnes vracíme s aktuálními novinkami.

Celkem bylo do lesního komplexu Libotín vysázeno 24 ks jedinců sazenic z rybských tisů. Jedná se o první krůček k dosažení stanoveného cíle, kterým je vysázení min. 500 ks odrostlých sazenic. Tento malý počin je ale znamením velké touhy člověka splatit přírodě dluh a navrátit zpět to, co bylo ztraceno.

V dnešní "době informačních technologií" není zdaleka problém nalézt jakékoli informace. Když řeknu jakékoli, mám zde na mysli informace vlastivědné. Stačí jen zadat pojem do patřičného políčka na stránkách informační počítačové sítě a za pár sekund máme informací tolik, že je ani nestačíme strávit. Není se tedy co divit, že krásné (a drahé) obrazové vlastivědné publikace marně čekají na pultech knihkupectví na svého čtenáře. Ony "internetové" informace jsou sice každému dostupné a levné, ale postrádají jakýkoli odborný posudek. Jednoduše řečeno - na Internetu může každý cokoli prezentovat, jen na základě subjektivního pohledu, ale mnohdy bez bližší znalosti věci. Avšak každá seriozní publikace bývá opatřena odbornými posudky ještě dříve, než se dostane ke čtenáři. V tomto článku se budu jednou takovou matoucí "internetovou" informací zabývat…

Název kultura s lineární keramikou používáme pro lid, který se objevil v českých zemích před zhruba 8000 lety. Šlo o kulturu šířící se k nám z jihovýchodu a přinášející jednu z největších revolucí v lidských dějinách. Nositelé této kultury byli totiž zemědělci. Před nimi se naší krajinou pohybovaly pouze lovecko sběračské skupiny. S příchodem zemědělců s lineární keramikou se pomalu začala proměňovat tvář naší země, která začala být přizpůsobována a přetvářena (př. mýcení lesa) pro potřeby člověka.

První stopy pobytu těchto lidí v Poodří, které bylo přirozenou spojnicí k úrodným hornoslezským rovinám, byly nacházeny již před více jak sto lety. Krom jednotlivých kamenných broušených nástrojů (seker a sekeromlatů) jsme ale znali pouze jediné sídliště nalezené u Blahutovic. Teprve v roce 2007 prozkoumali archeologové Muzea Novojičínska ve Studénce jeden objekt obsahující kvalitní artefakty kultury s lineární keramikou.

Dochovanou a cennou součástí interiéru kostela sv. Jana Křtitele je mimo jiné kamenná renesanční výzdoba. Vedle profilovaných žeber klenby, svorníků, křtitelnice nebo sloupů s archivoltami v podkruchtí jsou to zejména cenné kamenné portály s reliéfní výzdobou a figurální epitaf. Ten je složen z několika částí do jednoho architektonického celku a jeho součástí jsou mj. čtyři desky s reliéfními vyobrazeními stavebníků zámku a kostela, Syrakovských z Pěrkova, jejichž působení ve Staré Vsi nad Ondřejnicí.

Zaniklá obec Keprtovice se nacházela v území dnešního vojenského újezdu Libavá. Ležela v mělkém údolí Libavského potoka podél okresní komunikace vedoucí z Města Libavé do Olejovic a dále do Potštátu a Hranic. Poprvé je připomínána k roku 1581.

Příspěvek podrobně popisuje historii keprtovické kaple sv. Jiří a drobných církevních objektů. Součástí je i přehled duchovních správců a informace o obci.

Medailon je věnován oderskému rodáku Eduardu Gerlichovi - projektantu a staviteli horských železničních tratí a tunelů v Alpách a vysokoškolskému profesoru na polytechnice v Curychu.

Ačkoliv se může zdát, že článek slibuje přinést informace o člověku, který v Albrechtičkách hrál na varhany, není tomu tak. Jan Huvar v Albrechtičkách na varhany nehrál (tato funkce tradičně příslušela místnímu učiteli), a není ani jisté, jestli na ně vůbec hrát uměl. Přesto, jak dokládají staré kroniky, i svědectví jeho současníka, se mu říkalo starý varhaník. Nebudu vás déle napínat a prozradím, že Jan Huvar byl varhanář - samouk, který se narodil a působil v Albrechtičkách a za svůj život postavil nebo opravil několik desítek varhan. I když ve své době byl proslulou osobou, dnes už ho většinou znají jen odborníci. Z historiků se Janem Huvarem zatím nejvíce zabýval Jiří Sehnal a Jiří Krátký. Do dnešních dnů po něm nezůstalo mnoho hmotných stop - většina jeho varhan je pravděpodobně přestavěna nebo odstraněna a také zprávy v pramenech o jeho práci jsou většinou útržkovité. Naštěstí jeden z jeho mladších současníků, Vincenc Janáček, na konci života sepsal své paměti a v nich věnoval tomuto proslulému rodákovi několik velmi zajímavých kapitol. Protože v nich vylíčil "starého varhaníka" více než barvitě jazykem nepostrádajícím půvab, rozhodl jsem se je uveřejnit v tomto příspěvku v plném znění.

Než však Vincenc Janáček dostane slovo, věnujme chvíli pozornosti několika životopisným údajům tohoto slavného rodáka…

Kaple sv. Anny ve Veselí byla postavena jako náhrada za původní menší kapli kolem roku 1937 k uctění 16 mužů z obce, kteří padli na frontách první světové války.

Pozemek je majetkem města Oder a kaple registrována jako památník. Zastupitelstvo města Oder odsouhlasilo umístění desky se jmény občanů padlých ve 2. světové válce v kapli sv. Anny.

A tak se i stalo a slavnost s žehnáním nové desky proběhla 5. září 2010 za účasti mnoha hostů od nás i z Německa.