Obsah č. 2/2010

O Hrabětickém lese, který se rozkládá mezi Lučicemi a Hraběticemi a je největším lesním souvislým komplexem v Moravské bráně, vyšlo v POODŘÍ již více příspěvků.

Tentokrát se budeme věnovat lesu, v pramenech někdy nazývaného jako Obstwald, především z historického pohledu, v období od 17. století do 19. století.

Kudlanku by v Poodří v době nedávné asi nikdo nečekal. Kdo ji chtěl spatřit, musel se vypravit na jižní Moravu. Časy se však mění, její areál se postupně rozšiřuje a výskyty se posouvají každoročně více a více k severu. Je proto pravděpodobné, že ji brzy potkáme i na loukách v Poodří. Nebo že by tam už byla?

Seriál o českém ochotnickém divadle pokračuje dalšími čtyřmi příspěvky.

V prvním se vrátíme do Studénky - autor Stanislav Macek nás seznámí s děním na tamější amatérské scéně v období 1989-2003.

Další již informují o současném dění - o nových souborech - staronovém Bernackém Ochotnickém Divadle BODLÁK a zcela novém Amatérském divadle PODIV ze Suchdolu nad Odrou. A konečně letos bude mít svůj 1. ročník ochotnický festival "A proč ne" v Odrách.

Je určitě dobře, že seriál o ochotnících v Poodří není jen pohledem do minulosti!

   

Medailon letce Jiřího Krále najdete v části Osobnosti Poodří. Příspěvek jej podstatně rozšiřuje a zevrubně popisuje mnohaleté autorovo pátrání po jeho životních osudech. Symbolicky bylo ukončeno 30. června 2010, kdy z rukou primátora statutárního města Ostrava Ing. Petra Kajnara převzal "Cenu města Ostravy" udělenou in memoriam plk. Jiřímu Královi.

Silný životní příběh je připomínkou 65. výročí konce 2. světové války, v níž J. Král položil svůj život pro vlast.

"Zde zemřel hudební skladatel E. S. Engelsberg 27. května 1879.
Věnováno novojičínským mužským pěveckým spolkem 1888."

Tak takový text nesla pamětní deska na faře v Jeseníku nad Odrou. Osobnost Eduarda Schöna Engelsberga je dnes již poměrně málo známá. Tenkrát před více než 130 lety, které uplynuly od jeho nečekaného úmrtí na faře v Jeseníku nad Odrou, tomu však bylo jinak…

Příspěvek přibližuje životní osudy a dílo tohoto pozapomenutého hudebního skladatele, vždyť ne nadarmo mu bylo vystavěno ve Slezsku hned několik pomníků - v Opavě (1897), ve Vítkově (1926), na Pradědu (1935), v Krnově (1936) i v jeho rodišti v obci Andělská Hora (německy Engelsberg, okr. Bruntál).

V Opavě byl pomník odstraněn po roce 1945, podobně jako v Krnově. V Andělské Hoře byl pomník zničen v r. 1947. V obci se nachází pamětní deska na domě, kde bydlel a dokumenty v tamějším minimuzeu. Jen zubem času poměrně poškozený pomník ve Vítkově dodnes stojí.

   

   

Každého patriota Poodří potěší, najde-li rodáka své, nebo sousední obce, jako románovou předlohu. Tak tomu je i s našimi Moravany. Na svých misijních cestách prožívali události, které si později někteří spisovatelé vypůjčili, aby dodali svým románům na ceně a přiblížili ji náročnější, literatuře faktu. I v těch skutečných příbězích tekla někdy krev proudem. Někteří se drželi faktů věrněji, někteři s nimi zacházeli až příliš volně, jak už to v beletrii bývá…

Jmenujme ty hlavní:
James Fenimore Cooper - Lovec jelenů, Stopař, Prérie, Průkopníci a Poslední mohykán.
Radim Kalfus a Leontina Mašínová - Moravané. L. Mašínová navštívila roku 1967 Bethlehem v Pensylvánii, kde jí Moravian College udělila čestný doktorát za tuto knihu. V roce 2009 vyšlo druhé vydání knihy v nakladatelství Křesťanský život.
Jaroslav Moravec je známý především knihou Klekí Petra, bílý otec Apačů. Pro svoji nakladatelskou činnost byl komunistickým režimem odsouzen k několika letům práce v uranových dolech blízko Jáchymova. Ve dvou svých knihách - Zrazený tomahavk, Útěk z Onondagy - zmiňuje Moravské bratry.
Zane Grey - Duch pohraničí
Jimmy Carter - Sršní hnízdo

Romány vždy ovlivňovaly životy lidí více, než holá historická fakta. Je mnoho skrytých pokladů v archivech v podobě informací o moravských bratřích. Je čas tyto poklady vykopat, je čas v našem národě zpopularizovat odkaz těchto našich nejlepších osobností a je čas zpřítomnit tento odkaz současné generaci, a to především mladým lidem a dětem.

Další pokračování rozsáhlého seriálu o osudech sakrálních staveb v obcích Vojenského újezdu Libavá nás zavede do Jestřabí, které autorka v úvodu představuje těmito slovy:

Bývala to zemědělská horská obec, umístěná v mělké kotlině. Podnebí zde bylo chladné, lidé chudí. Centrem obce byl - jako obvykle - kostel se hřbitovem a farou (č. 5), dále rychta (č. 17), škola (č. 72) a dva hostince (č. 18 a 62). Nejstarším rodem byli Maderovi, kteří svou usedlost č. 49 drželi od roku 1721. Chudobinec (č. 60) byl obecní. Obvykle uvádíme i majitele mlýnů - větřák tehdy vlastnil Josef Beck (vyhořel v roce 1933) a vodní mlýn zv. Dolský (č. 54, Grundmühle), klapající na potoku Hlubočku (Dorfbach), tekoucím Hlubokým dolem (Tiefen Grund) do řeky Bystřice (Wisternitz), byl Albert Böhnel. U tohoto mlýna stála i myslivna. Především však v Jestřabí byl lesní revír olomoucké kapituly - velkostatku Velká Bystřice.

Německý název obce - Habicht - má sice něco společného s rodem Habsburků, ale jen nepřímo. Habsburkové totiž pocházeli z Habichtsburgu a jejich jméno je již jen zkomoleninou původního tvaru. O původu názvu Jestřabí vypráví pověst, podle které se obec nazývala podle jestřába. Toho také měla v obecní pečeti.

Ves patřívala k markraběcímu hradu Hluboký, na začátku 15. století zpustla a až po více než stu letech byla osazena německými kolonisty. Jako součást velkobystřického panství přešla ves do majetku olomoucké kapituly, v polovině 19. století se stala součástí okresu olomouckého. V blízkosti Jestřabí, v lokalitě zvané Schwedengrab, se nacházelo tvrziště typu motte. Posledně se toto místo archeologicky zkoumalo v roce 1932, tehdy byl učiněny nálezy z doby hradištní.

Až někdy půjdete ze Spálova cestou Mlýnicí dolů ke Spálovskému mlýnu či poutnímu místu Panna Maria ve Skále, zaujme nás ještě před vstupem do lesa rozbořený objekt stojící po levé straně, stojí naproti odbočky svážnicové cestě směr pila Heřmánky.

Říká se tam "U motora" a jedná se o součást starého vodovodu, zásobujícího spálovský zámek.

A více již prozradí příspěvek…

   

Je tomu již mnoho let, kdy Starou Bělou naposledy zazněly výstřely z jejích děl - hmoždířů. Tyto výstřely bylo možno zaslechnout například na Štědrý den, o bělském krmáši, při volbě nového starosty, o bělské pouti, o svátku Božího Těla či při jiných významných událostech; zejména pak při pohřbech členů dále uvedeného spolku.

Děla jsou dodnes uskladněna v kostele sv. Jana Nepomuckého, jejich účel je však zcela zapomenut a pro svůj vhodný tvar a váhu se již mnoho desetiletí používají pouze pro ukotvení vánočního stromku u oltáře.

Na toulkách Poodřím většina návštěvníků nemine významné stavby architektů zvučných jmen, jako je bezpochyby zámek Kunín. Mnozí si už neuvědomí, zámek neexistoval jako asistokratické sídlo samo o sobě, ale že byl součástí mnohem širších struktur, což je hospodářské zázemí a že v širším okolí rezidence existovaly i další stavby, které dokládají třeba jen určitý obor hospodářského podnikání šlechty pokročilého středověku.

Dopravně výhodná poloha Suchdolu se projevila i v nové době, a to při výstavbě železnice. Suchdolem procházela totiž Severní dráha Ferdinandova. Její trasu v úseku Přerov - Ostrava - Osvětim začali železniční inženýři vytyčovat v roce 1841. Provoz byl v tomto úseku zahájen o šest let později.

Tehdejší majitel panství kunínského Friedrich Emil Schindler pochopil příležitosti nabízené nově vznikající železnicí a nechal v roce 1847 postavil u dráhy hostinec se záměrem zajistit ubytování pro cestující.

   

Prosba za dobrou úrodu, zdraví, hojnost a dostatek všeho, co člověk potřebuje k přežití na naší planetě, je jedním z nejstarších a nejrozšířenějších jevů v obyčejové a obřadní lidové kultuře. Od jisté doby si lidé uvědomovali význam přírodních živlů a snažili se je naklonit ke svému prospěchu. Modlili se k slunci, větru, dešti, tekoucí vodě, ohni, aby jim dobře sloužily a neškodily. A především, aby měly kladný vliv na půdu, která by jim přinesla užitek a byla tak zajištěna základní podmínka lidské existence - přežití a následná reprodukce. S praktikami, které mají zajistit úrodnost půdy a plodnost vůbec se zřetelně setkáváme například v oslavách konce masopustu, v obřadních obchůzkách jarního i zimního obyčejového cyklu, ve svatebních obřadech, ve velikonočních a vánočních zvycích a tak dále.

Podobného charakteru jsou také pěší a jízdní prosebná procesí, která spočívají v obchůzce či objížďce hranic polností a lokalit k nim náležejících. Jejich smyslem je ochránit vymezený prostor od všeho zlého a zajistit tak jeho odolnost vůči nežádoucím vlivům. Jinými slovy, zajistit jeho prosperitu. S vlivem křesťanství se k těmto skutečnostem přidalo přání požehnaných velikonočních svátků a jízda postupně nabyla nejen náboženský, ale i církevní charakter.

Velikonoční neděle nebo Velikonoční pondělí jsou termíny, kdy se jízdy konají. Setkáváme se však i s objížďkami svatodušními. Na našem území jsou procesí známá nejčastěji pod názvy jízdy kolem osení, jízda kolem obilí, jízdy za Bohem, křižácká procesí.

V Poodří se jízdy ještě dodnes konají ve dvou obcích - v Jeseníku nad Odrou a ve Staré Vsi nad Ondřejnicí.