Obsah č. 1/2009

Oblast Poodří je unikátním přírodním fenoménem, který se nachází na rozhraní dvou zcela odlišných přírodních systému - geologických soustav Českého masivu na západě a Západních Karpat na východě, doprovázené diametrálně odlišnými tvary povrchů reliéfu, vnitřními stavbami a geologickou historií a také lišící se faunou a flórou.

V období druhohor (křídy) pronikalo do sedimentárních souvrství budující dnešní Karpaty z velké hloubky magma, které vytvářelo ložní žíly, a jednotlivé sopečné jícny produkovaly výlevy láv doprovázené explozemi pyroklastického materiálu. Vulkanické události probíhaly v několika fázích, o čemž svědčí ve vulkanických komplexech střídání jednotlivých lávových výlevů s polohami pyroklastik (sopečné vyvrženiny). V současné době vulkanické horniny tvoří jak menší izolovaná tělesa tak i mocné komplexy zabudované do příkrovových jednotek a přemístěné z původní zdrojové oblasti do vzdálenosti mnoha desítek kilometrů.

Jde o celou řadu horninových typů, které se vyskytují společně a tím je možné odlišit jednotlivé základní skupiny. Mnohé jejich názvy zní pro širokou "negeologickou" veřejnost velmi exoticky, např. monchiquit, fourchit, ouachitit nebo pikrit. Jeden horninový typ má ale k moravskoslezskému regionu velmi blízko, je to tzv. těšínit, který dostal své celosvětové pojmenování právě pro svůj nejhojnější výskyt v oblasti Těšína. Také proto si zasluhují křídové vulkanické horniny v oblasti Moravské brány mimořádnou pozornost.

V zahradě jistebnického sedláka Paskera z čp. 135 se odpradávna nacházel mohutný kámen jaký nebyl k vidění daleko široko.

Kolem roku 1906 v Jistebníku pracoval jako drážní mistr Karel Schaller. O velký kámen se zajímal a navrhl sedlákovi, že ho vykope, což také provedl. Balvan pak sloužil jako základ pomníku Hanse Kudlicha, známého jako "osvoboditele sedláků". Pomník stál na svém místě až do roku 1945, kdy měl být využit jako součást pomníku Stalinovi a byl převezen k hasičské zbrojnici. Kudlichova deska měla být dána do šrotu. Nestalo se tak - nějaký mladík ji tenkrát sebral a zakopal na neznámém místě.

Kamenná moře se v oblasti Nízkého Jeseníku nacházejí poměrně často. Jsou dokladem mechanického, mrazového zvětrávání odolnějších hornin, především drob a slepenců v periglaciálním klimatu během chladných období pleistocénu. Zdejší území se nacházelo opakovaně v předpolí pevninského ledovce.

Jedno z nich se nachází i nedaleko nové železniční zastávky Odry-Loučky na jižním zalesněném úbočí kopce Chrastavec (532 m n. m). Jde o menší útvar, jeho šířka je 50-70 m a celková délka asi 160 m, nicméně nalézají se zde tři mrazové sruby. Největší s výškou 3,60 m má poměrně bizarní tvar. Je silně rozpukaný a tvoří ho droba místy s kulovitou odlučností a s polohami drobnozrnného slepence.

Kamenné moře u Nové Vsi jistě nepatří k největším suťovým akumulacím na Odersku, přesto si zaslouží naší pozornost, ať už jako esteticky zajímavý tvar nebo doklad vývoje krajiny.

Na soustavě rybníků u Studénky byla s účinností od 2. března 2009 vyhlášena Přírodní rezervace Bažantula.

Zahrnuje čtyři poslední rybníky soustavy u Studénky: Malý Okluk, Velký Okluk, Bažantulu a Kozák. Podél všech rybníků prochází okrajem rezervace modře značená turistická trasa spojující Studénku a Jistebník. Celková rozloha rezervace je 36 hektarů.

Hlavními součástmi předmětu ochrany jsou porosty vodních rostlin s kriticky ohroženými druhy nepukalka vzplývající (Salvinia natans), plavín štítnatý (Nymphoides peltata), řečanka menší (Najas minor), kotvice plovoucí (Trapa natans), společenstva hlubší vody s výskytem rdestu světlého (Magnopotamion), porosty rákosin a orobinců (svaz Phragmition communis) a vegetace parožnatek (Charetum braunii).

Z hlediska fauny jsou zde významné populace obojživelníků - kuňky obecné (Bombina bombina), rosničky zelené (Hyla arborea) a komplexu zelených skokanů (Pelophylax kl. esculentus), vodní ptáci, především bukač velký (Botaurus stellaris), chřástal vodní (Rallus aquaticus), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), moták pochop (Circus aeruginosus), kopřivka obecná (Anas strepera), potápky - různé druhy, ze savců netopýr vodní (Myotis daubentonii) a netopýr rezavý (Nyctalus noctula).

Důvodem pro zřízení rezervace byla potřeba zachovat předměty ochrany dlouhodobě v příznivém stavu.

Za pouhé čtyři roky prvního desetiletí jedenadvacátého století bylo - podle zprávy hejtmanství Moravskoslezského kraje - zničeno zástavbou na osm tisíc hektarů zemědělské půdy. (A kolik tisíců hektarů bylo zničeno od roku 1990?) Samozřejmě, že se tento zhoubný trend nevyhnul ani Poodří. Výstavba rodinných domků se šíří krajinou jako mor, stejně jako výstavba průmyslových center a dalších produktů ekonomické expanze, včetně výstavby dalších a dalších komunikací. Jen si povšimněte, že se každodenní stav provozu na silnicích stal nedílnou součástí televizního zpravodajství a je mu přikládána velká důležitost. Ekonomika, která - jak se zdá - je bytostně spjatá především s automobilovou výrobou - a ta je v současnosti preferována jako prioritní. Jako samospasitelný trend současné civilizace. Kam nás tento trend zavedl spolu s nadvýrobou a neuvěřitelným plýtváním zdrojů, je propastná ekonomická krize, jež v globalizovaném světě může znamenat zdroj budoucích konfliktů. Postupné odhalování podvodů, krádeží, zpronevěr, obohacování se managementu bank a pojišťoven na úkor klientů a plátců daní je pouhou špičkou ledovce. Odhadnout, co se bude ve světě ekonomiky dít dále, je nad síly i těch, kdo se v tomto prostředí pohybují profesionálně, natož aby mohl seriózní závěry činit publicista.

Vraťme se proto raději k neuvěřitelnému hazardu se zemědělskou půdou. Polanka nad Odrou, kde žiji od dětství, má k dispozici zhruba tisíc hektarů polí a luk. Zničením osmi tisíc hektarů orné půdy za pouhé čtyři roky jakoby tedy zaniklo osm takových obcí. Díky rodinné zástavbě, která ničivě proniká do zemědělské krajiny a krajiny vůbec, se zvyšují nároky dosavadních obyvatel i přistěhovalců na pohyb ve volné přírodě, jejíž prostor se však stále zmenšuje. Poodří, jehož se tato poznámka týká, už teď jen těžko zvládá nápor lidí, psů, koní, motorových vozidel, zejména terénních čtyřkolek a motocyklů. Úbytkem polností a remízků však trpí i fauna a flóra. Jakákoli zvěř je nucena hledat nový životní prostor, a protože neustále přibývá komunikací, dost často končí pod koly automobilů. Z jiného důvodu umírají však na silnicích i lidé. S postupem vítězící ekonomiky však umírá také duchovno; zhoršují se mezilidské vztahy, roste agresivita, upadá humánní přístup člověka k člověku.

Kdysi jsem kladl regionálním politikům otázku, zda mají životaschopnou vizi dalšího rozvoje regionu. Odpovídali, že ano. Pokud měli na mysli automobilku v Nošovicích, průmyslové centrum mezi Ostravou a Frýdkem, logistické centrum u Ostravy-Poruby a další podobné projekty, pak to nelze považovat za vizi, ale za pouhé řešení problému zaměstnanosti. A nebo také za stavbu svých vlastních pomníků. Vizí lze rozumět takový politický trend, jež by zaručoval zdravý vývoj společnosti při zachování plně funkční krajiny. Ztráta úcty člověka k rodné hroudě bude s největší pravděpodobností mít v budoucnosti fatální dopad. Současná společnost se změnila na čistě konzumní. Dnešní člověk si navykl nakupovat v supermarketech, aniž by přemýšlel o tom, odkud potravinové zboží pochází, kde vzniklo, kdo se o ně postaral. A také žije v přesvědčení, že žádný nedostatek nehrozí, a proto nevnímá ani neuvěřitelné každodenní plýtvání zbožím, jež rychle končí na skládkách.

Do roku 2013 má vzniknout na sedmdesáti hektarech polí v Ostravě-Svinově nový sportovní areál. Dosud bylo těchto sedmdesát hektarů schopno ročně vyprodukovat 420 tun obilí. Od roku 2013 tyto produkty budou scházet (spočtěte si ztrátu z výše zmíněných osmi tisíc hektarů!), nebude z nich pečivo, krmení pro dobytek… Za nějaký čas budeme nuceni dovážet obilí a potraviny obecně z větší a větší vzdálenosti, vše bude dražší a dražší. Opět ubude nějaký ten zajíc, srnčí, ježek, bažant, pěnice pokřovní, vrabec polní, drozd… Jenže to ekonomy nezajímalo, nezajímá a nebude zajímat. Pouze psychologové a psychiatři budou mít více práce, protože se ztrátou rovnováhy v přírodě se vytrácí také naše duševní rovnováha. Čím více se přírodě vzdalujeme, tím více platíme a budeme platit, až se náš život stane neúnosně drahý a komplikovaný. O zhoršujícím se zdraví fyzickém nemluvě.

Mohl bych zakončit optimistickou předpovědí, že zdravý rozum zvítězí. Raději však budu citovat proroctví indiánského kmene Cree, které se k pravdě blíží nejvíce: "Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst."

V souvislosti s pokračující výstavbou dálnice D47, úseku stavby 4706 (Hladké Životice-Bílovec), bylo na podzim 2006 při kontrole skrývané plochy na katastru Bravantic zjištěno pracovníkem Národního památkového ústavu v Ostravě několik pravěkých objektů. Stavební činnost byla pozastavena, úsek byl doskrýván vhodnou strojní technikou za účasti archeologa a následně byl zahájen záchranný archeologický výzkum stavbou ohrožené části pravěké lokality, který byl dokončen v květnu 2007.

Na katastrálním území Bravantic nebylo doposud zkoumáno žádné pravěké naleziště, ačkoliv již v minulosti byly v intravilánu obce Bravantice a na přilehlých polích nalézány neolitické (mladší doba kamenná) a eneolitické (pozdní doba kamenná) kamenné broušené a štípané artefakty. Objevené naleziště je situováno na jižním okraji obce, na mírném severozápadně orientovaném svahu v nadmořské výšce cca 242-244 m. Přibližně 150 m západním směrem od sídliště protéká místní vodoteč Sezina, která o 400 m jižně vtéká do říčky Bílovky.

Sbírka v kunínském zámku se stále rozrůstá a to buď vlastními sběry nebo dary. To je případ i mamutí stoličky, kterou daroval pan Karel Pechar z Hořína u Mělníka v roce 2008.

Cesta do sbírek kunínského zámku nebyla jednoduchá, ale za přispění dalších, se tato zkamenělina dostala 25. 10. 2008 na Moravu. Zde byla vypreparována a nakonzervována.

Mamut, zvíře, které je pojmem - takřka každý byl coby dítě ponořen do četby knih s tématikou lovců mamutů nebo později se zájmem sledoval filmy, ve kterých pobíhala pravěká zvířata, včetně mamutů.

Nejznámější zástupci slonovitých, kteří již vymřeli, jsou mamuti.

Návštěvníci se tedy budou moci těšit na tento zajímavý přírůstek, který ale nebude jediný. V Kabinetu přírodnin bude letos představena zajímavá sbírka minerálů, které se také říká Teltschikova a je nyní uložena v suchdolském muzeu.

Pro zámek v Jeseníku nad Odrou doposud nebyla zpracována ucelená galerie erbů majitelů tohoto panského sídla. Soupis majitelů sídla v Jeseníku nad Odrou byl zveřejněn v knize pánů Tichánka a Šerého, Šlechtická sídla na Novojičínsku, vydané v roce 2003. V této knize jsou i znakové tabule, kde lze nalézt větší část relevantních erbů rodů.

V heraldických knihách s velkými soubory rodových erbů se ale v minulosti a i v dnešní době téměř nepodařilo vyhnout chybám.

Pro tento článek byly dohledány erby k několika dalším držitelům.

Mnoho dnešních obyvatel Oder odpoví na otázku po objektu s poněkud strach vzbuzujícím označením "Katovna" jenom pokrčením ramen. Vlastně podle jména se lze těžko zorientovat, s názvem domu to totiž není tak jednoduché. V průběhu doby se mu dostalo různých pojmenování podle aktuálního využití nebo funkční varianty. Rolleder uvádí Schergstube (šerhovna, drábova jizba) či Frohnfeste (vězení), v novějších pramenech se objevuje i Kustodiebau (strážnice) a Stock Haus (obecní věznice). V poslední době je často nazýván snad ještě v duchu jakési romantické tradice jako "katovna", což ovšem odráží pouze jednu z funkcí objektu.

Celou řadu využití vhodněji vystihuje pojmenování věznice.

Další díl seriálu o církevních stavbách v bývalých obcích Vojenského újezdu Libavá nás zavede do Čermné.

Dobu vzniku Čermné neznáme, podruhé snad byla založena v roce 1324 na místě již zaniklé vsi Fridrichswalde. V minulosti patřila drobným šlechticům, olomouckému katedrálnímu kostelu i helfštýnskému paství. Nejčastěji však byla součástí panství Velká Střelná. Samostatnou obcí v soudním okrese Město Libavá byla od roku 1850, pak jako taková patřila k politickému okresu Hranice, Šternberk, Moravský Beroun a naposledy, tj. od roku 1949, byla těsně před svým zrušením připojena k olomouckému okresu. To již byla součástí Vojenského tábora Moravský Beroun se sídlem ve Městě Libavé a v zápětí nově vzniklého Vojenského újezdu Libavá.Po odsunu německých starousedlíků měla v prosinci roku 1945 713 obyvatel.

Příspěvek zevrubně pojednává o farním kostele sv. Máří Magdalény, včetně fary a hřbitova a dále kapličkách, křížích a památnících v katastru obce. Nechybí přehled duchovních správců.

V POODŘÍ č. 4/2008 byly uveřejněny příspěvky k 80. výročí konce 1. světové války a uvedený soupis doposud známých legionářů z Poodří na ně navazuje.

"Když jsem si přečetl článek "1. světová válka a Poodří", uvědomil jsem si, že pomníky padlých obsahují jména. Nejde jen o rodáky, ale i o občany, kteří v uvedených obcích bydleli třeba až po 1. světové válce. Uvedené údaje jsou vybrány z databáze Vojenského ústředního archivu v Praze a z publikací o legionářích z Ostravy a okresu Frýdek-Místek," píše autor v úvodu příspěvku.

Další díl seriálu o českých ochotnících v Poodří nás zavede do let 1945-1963 ve Studénce a popisuje dění na místních divadelních scénách ve Studénce a v Butovicích. Součástí je přehled všech her včetně hereckého obsazení a režie a další podrobnosti k tamějším činorodým ochotnickým aktivitám.

Fotografie jsou pouhým střípkem rozsáhlé dochované dokumentace studéneckých ochotníků.

V roce 2008 byly Ministerstvem kultury prohlášeny za nemovité kulturní památky v Proskovicích dvě kapličky a v Odrách bývalý Hotel Max. V roce 2009 k nim prozatím přibyl krucifix v Polance nad Odrou.

V článku je proveden jejich bližší popis a fotodokumentace

Při zahájení 1. ročníku Festivalu Poodří Františka Lýska v r. 2004 bylo v Jistebníku místo před Kulturním domem pojmenováno Náves Jistebnických zpěváčků a oficiálně byla odhalena busta akad. sochaře M. Rybičky sbormistrovi a zpěváčkům. Tehdy se sešli jedni z posledních žijících zpěváčků, mezi nimi Alois Hýl.

Ještě v závěru 4. ročníku Festivalu "Poodří Františka Lýska" v Jistebníku v červnu 2007 byli na koncertu přítomní Jistebničtí zpěváčci: sólistka proslulé písně "Už mně koně vyvádějí..." Mařenka Richterová-Blahetová a Alois Hýl. Jenže už o rok později, v červenci 2008 odešel jeden z posledních Jistebnických zpěváčků, řídící učitel v.v. Alois Hýl navždy.

Někdy v letech 1993-99 však natočil ostravský rozhlas vzpomínky A. Hýla. Možná tam zazněla i jedna ze vzpomínek, kterou mi r. 1999 Alois Hýl věnoval. A já ji teď předávám dále současným dětem i jejich rodičům v Jistebníku.

Předkládám tiše a s úctou jednu ze vzpomínek na Aloise Hýla, dobrého člověka. Je to jeho vzpomínka, kterou mi před deseti lety věnoval...

- z úvodu příspěvku